Zelený Bílý Žlutý čaj

Zelený čaj a bílý čaj 

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin. Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj. Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.

Zelené čisté čaje	Zelený čaj bez kofeinu
Zelený ochucený čaj	Bílý čaj
Bílé kvetoucí čaje	Bílé ochucené čaje
Žlutý čaj

Účinky (vědecky prokázané)

• Zelený čaj a bílý čaj má prokazatelné protirakovinné účinky. Odstraňuje z těla karcinogeny a katechin EGCG obsažený v zeleném čaji blokuje enzym urokináza produkovaný rakovinnými buňkami ke svému množení a k napadání živé tkáně. V závěru vědecké zprávy výzkumu vedeného v Medical College of Ohio se píše „Jen pár šálků zeleného čaje denně stačí k tomu, aby působil preventivně proti rakovině nebo aby alespoň zpomalil její nástup.“
• Zelený čaj a bílý čaj upravuje vysoký krevní tlak, zabraňuje kornatění tepen a odbourává cholesterol v krvi.
• Neutralizuje škodlivé vlivy záření, lidé trávící hodně času před televizní obrazovkou by jej měli pít pravidelně.
• Tein obsažený v čaji podporuje činnost centrální nervové soustavy. Působí na rozdíl od kofeinu v kávě mírně a dlouhodobě.
• Zelený čaj a bílý čaj oddaluje stárnutí díky vitaminu E, který zpomaluje degeneraci buněk.
• Flavanoly zabraňují rozmnožování strůjců nejrůznějších chorob.
• Fluor brání vzniku zubního kazu.
• Obsahuje důležité minerály: draslík, hliník, hořčík, vápník, zinek, železo, fosfor, sodík, fluor, mangan a vitaminy C, A, E, B1, B2, B6, B12 a P.
Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje: Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje:
V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily. Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder. V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.